Hoří hovno?

Sedíme v Plzni v podniku honosně zvaném Alfa, je sobota a my jsme celí natěšení na odborný program včelařské konference.
Ústředním tématem konference je objev partenogeneze a její objevitel Josef Antonín Janiš, dnes prakticky neznámý i mezi odbornou včelařskou veřejností. A pochopitelně první přednáškou je jeho život a dílo.
Někdy asi tak v půlce velmi zajímavé přednášky se přednášející dostává k jeho vynikajícím výsledkům pozorování a zkoušení různých postupů, materiálů atd. Jeden z jeho mnoha pokusů se týkal i zdroje dýmu pro vykuřování. (Vykuřování včel slouží v zásadě k sebeobraně včelaře - kouř evokuje ve včelách požár, pročež se včely vrhnou na medné zásoby, které do sebe ládují jak o život, aby mohly odletět na bezpečné místo a měly dost energie pro založení nového včelstva. Důsledkem je, že si prakticky nevšímají včelaře, který je tak ušetřen žihadel. a ještě dodávám, že bych si někdy přál, aby to těm včelám někdo řekl:-))
Ale zpět k vykuřování.
Pan Janiš zkoušel jako zdroj dýmu všelicos - trouchnivé dřevo, suchou trávu, piliny, hadry a jistě spoustu dalších materiálů a nakonec došel k závěru, že ideálním zdrojem kouře jest hovno, ovšem kravské.
Po sdělení takovéto informace se mezi sedícími včelaři objevuje paní a hrdě v ruce dřímá nádobu, z které se intenzivně kouří. Paní prochází mezi posluchači a dává přivonět.
Ano, pokud tušíte, že v nádobě dýmá hovno, máte pravdu. A světe, div se, vůbec to nesmrdí, naopak je cítit, jako když se pálí suchá tráva.
Takže ano, hovno hoří:-)

Jen si nejsem jist, jestli se to mezi včelaři ujme.