"Je to tópry, pán?"

Ač jsme vánoční orgie okolo smrku minimalizovali, přesto jsem pod ním objevil dárek, o kterém jsem nic netušil (protože většinou o dárcích tak nějak víme, ba se o nich přímo domlouváme)
Byla to poukázka na thajskou masáž do jednoho plzeňského saloonu.
Dlouho jsem váhal, ale nakonec jsem po nátlaku rodiny zvedl telefon a objednal se.
Ač rád všude chodím včas a raději o čtvrt hodiny dříve, zde jsem dorazil o půl hodiny déle, k nemalé radosti recepční. Ale naštěstí se to podařilo vyřešit, paní mi nabídla jen půlhodinovou masáž s tím, že voucher si vyberu příště. Takhle se získávají zákazníci:-)

A tak sem se odhalil, lehl si na postel a čekal. Do cimry vstoupila drobná ženština, zcela evidentně orientálního původu. Naštěstí (později sem to velice ocenil) vážila i s postelí asi dvacet kilo.
A hned se dala do díla.
Poměrně bystře nacházela různá místa, která jsou nějak vadná - a že od toho pitomýho počítače jich člověk nashromáždí! Takže jsem se různě kroutil a snažil se nenaříkat, když mi palcema mačkala úpony svalů na zádech a krku, mezižeberní svaly atd.
"Je to tópry, pán?" Snažím se, aby se mi hlas nechvěl:"Hmmmmmm..."
Pak přitvrdila. Nikdy jsem netušil, co všechno lze provádět koleny na zádech. "Je to tópry, pán?" "Uch......."
Pak se mi na ty záda postavila a vyskočila. "Je to tópry, pán, bolí?" Do rachotu lámaných kostí, drcené páteře a sténajících obratlů se moje neeeee rozhodně neznělo opravdově.
Ženšitna pro jistotu ještě výskok několikrát opakovala a pak slezla.
Myslel jsem, že mi budou muset přivézt invalidní vozík, ale kupodivu jsme se postavil sám a hle! Záda nebolela, celý jsem se cítil pozoruhodně uvolněně, různé ztuhlosti zmizely a i snad svět byl rázem hezčí.
A tak jdu příští týden zas.